Městská knihovna během své historie pobývala na řadě zajímavých jindřichohradeckých adres. Pojďte se vydat, virtuálně nebo doopravdy, na vycházku místy, kam do ní mířili čtenáři od jejího zrodu v roce 1892 až do roku 2001, v němž se přestěhovala na svoji současnou adresu v ulici U Knihovny čp. 1173/II.

1. sídlo : Panská ulice čp. 136/I : 1892-1904

V prvním poschodí Domu na váze, bývalého sídla městské spořitelny, byla otevřena v červnu 1892 nová veřejná knihovna s čítárnou. Čtenáři měli k zapůjčení 472 svazků beletrie i naučné literatury. Prvním knihovníkem se stal pan Wolfgang Štěpán, který v následujícím roce obdržel honorář 25 zlatých. Knihovna byla otevřena o nedělích a svátcích a její užívání bylo bezplatné.

Dům na váze je kulturní památkou zapsanou do památkového katalogu, má středověký původ, avšak v 18. a 19. století byl výrazně přestavován. Název souvisí s kontrolou váhy na zdejších trzích konaných na náměstí.

 2. sídlo : Náměstí Míru čp. 88/I : 1904-1915?, 1945-1951

Druhé poschodí staré radniční budovy obývala knihovna dokonce dvakrát, před začátkem první světové války a možná i nějakou dobu po jejím vypuknutí a znovu po skončení druhé světové války.

Městská radnice na tomto místě stávala pravděpodobně již ve středověku, nejpozději na počátku 16. století. Původní budova bývala užší, protože mezi radnicí a vedlejším domem č. 89 vedla ulička s krámky na prodej chleba – odtud dodnes užívané označení pro průchod „Chlebnice“. Budova byla přestavována v době renesance a také po velkém požáru města v roce 1801. S opravou začal hned v roce 1801 stavitel Václav Fiedler, stavbu dokončil v roce 1807 stavitel Josef Schaffer.

3. sídlo : Na Hradbách čp. 36/I : 1915?-1923?

Objekt bývalé hospodářské školy neposkytoval knihovně nejlepší zázemí, knihovna byla na poněkud odlehlém místě, byť nedaleko od centra. V době působení knihovny zde (v roce 1919) byl přijat nový, na svou dobu velmi pokrokový knihovní zákon, jímž bylo obcím uloženo zřídit a financovat veřejnou knihovnu spravovanou knihovní radou a obcím nad 10 000 obyvatel zaměstnávat profesionálního knihovníka na plný úvazek. Plnění zákona bylo kontrolováno knihovními instruktory.

Stavba budovy, v níž knihovna působila, byla započata v roce 1818 na místě bývalé bašty, dokončena byla v roce 1819. Měla sloužit jako nemocnice pro chudé neboli lazaret. Později zde byla hospodářská škola, která byla vystřídána knihovnou.

Počátkem 30. let 20. století se na tomto místě rozhodla postavit rodinnou vilu paní Emilie Kolínová, manželka primáře jindřichohradecké nemocnice. Projekt funkcionalistické vily je dílem architekta Antonína Mečíře. Po válce až do začátku 90. let zde byly jesle.

4. sídlo : Balbínovo nám. čp. 19/I : 1923?-1945

Do výstavní síně muzea se knihovna přestěhovala po uvolnění prostor gymnáziem, které v roce 1923 získalo novou budovu. V této době knihovní instruktor opakovaně vyzýval město ke jmenování knihovníka na plný úvazek, to se ale podařilo až po roce 1933.

Objekt, v němž je dnes umístěna většina expozic muzea, byl po dvě století užíván jako jezuitský seminář. Založila ho manželka Adama II. z Hradce, Kateřina z Montfortu, a svou vlastní budovu získal na počátku 17. století. Od šedesátých let 19. století v něm až do roku 1923 sídlilo jindřichohradecké gymnázium.

5. sídlo : Zámek Jindřichův Hradec : 1951-1986

Zde knihovna setrvala dlouhých 35 let, ale několikrát se v rámci zámeckého areálu stěhovala. Nejprve sídlila na druhém nádvoří zámku, v květnu 1969 se přestěhovala na třetí nádvoří. V souvislosti s plánovaným zahájením rekonstrukce Španělského křídla v 80. letech pak byla přesunuta na první nádvoří. Prožila zde nelehké období 50. let, dočasného uvolnění let 60. a období normalizace. Po roce 1960 fungovala jako knihovna okresní.

Stavba hradu, nazývaného v nejstarší historické zprávě z roku 1220 „Novum castrum“ (Nový hrad), je spjata se jménem Jindřicha Vítkovce, zakladatele samostatné Vítkovské linie pánů z Hradce užívající erb se zlatou růží v modrém poli. Během staletí byl přestavován a rozšiřován a nyní je třetím největším hradozámeckým areálem v České republice.

Pobočka Nežárka : 1975-2001

V době, kdy knihovna sídlila na třetím nádvoří jindřichohradeckého zámku, byla otevřena pobočka v domě čp. 107/IV v Nežárecké ulici.

Objekt, který původně sloužil jako předměstská hospodářská usedlost, pochází z druhé poloviny 18. století. Jednalo o areál, jehož součástí bylo vedle obytného stavení i několik hospodářských budov (stodoly, dřevníky a sklady), které ovšem podlehly v roce 1984 demolici. Dům je zapsán na seznamu našich kulturních památek.

6. sídlo : Štítného ulice čp. 124/I : 1986-2001

Knihovna zde sídlila v přízemních renesančních sálech bývalého minoritského kláštera. Pro veřejnost byla otevřena v srpnu 1987. Plnila v té době funkci knihovny okresní, střediskové a městské a oslavila zde v roce 1992 i sto let své existence. Fungovala tu půjčovna pro dospělé s přilehlou studovnou a půjčovna pro děti, oddělení doplňování a zpracování fondu a metodické oddělení pomáhající menším knihovnám v okrese.

Počátky minoritského kláštera sahají do 14. století. Stavební úpravy probíhaly do konce 15. století, z této doby pocházejí nejstarší nástěnné malby. Od 2. poloviny 16. století sloužila budova kláštera, k níž byly přistavěny dva velkolepé renesanční sály, jako špitál. Dnes je v prostorách knihovny přednáškový a výstavní sál.

Čerpáno z:

SEDLÁČKOVÁ, Jana: Počátky veřejné knihovny v Jindřichově Hradci, 1992