Nabízíme vám inspiraci pro vycházku Jindřichovým Hradcem do míst, která jsou spojená s řadou zajímavých literárních osobností, hrdinů a příběhů...                                                                

Husovy sady:

Naši vycházku zahájíme v Husových sadech, které jsou vstupní branou do městského parku. Spisovatelka Helena Longinová se narodila v Jindřichově Hradci a absolvovala zde gymnázium. Po ukončení vysokoškolských studií vyučovala na Jazykové škole v Praze. Po odchodu na penzi se věnovala psaní próz inspirovaných zážitky z jejího dětství a mládí prožitého v Kamenici nad Lipou a Jindřichově Hradci, později psala literaturu pro ženy a dívky. K Jindřichovu Hradci se vrací v knihách Proč umírá sánská koza (1987) a Koncert pod Kaštany (1989). Ve druhé zmíněné knize vzpomíná na pravidelné vyhrávání studentské kapely v parku.

Panská ulice:

Emanuel Miřiovský (1846–1911)

Panská ulice je spjatá se životem několika literárních osobností. Emanuel Miřiovský absolvoval gymnázium v rodném Jindřichově Hradci, poté studoval češtinu a němčinu na pražské univerzitě. Působil jako středoškolský profesor v řadě českých měst, nejdéle setrval v Hradci Králové. Vedle své pedagogické profese se věnoval literární tvorbě a překladatelství. Byl autorem  básní, veršovaných i neveršovaných povídek. Z jeho tvorby vybíráme sbírky Básně (1869), Márinka (1869) a Šimon kostelník (1885). Narodil se v domě čp. 134/I v Panské ulici, kde najdeme i jeho pamětní desku. Dům čp. 133/I v Panské ulici vlastnila další velká jindřichohradecká osobnost, Adam Michna z Otradovic.

Martin Stručovský

V Panské ulici ještě chvíli zůstaneme. Současný jindřichohradecký autor Martin Stručovský po studiu na Západočeské univerzitě v Plzni zakotvil v knihkupectví, kde se naplno věnuje své celoživotní vášni. Rád se toulá ulicemi města a vymýšlí nové příběhy. Je autorem detektivních románů Bez duše (2018), Zavátá sněhem (2019), V temnotách (2020) a Hříchy otců (2022). Jeho romány spojuje postava vyšetřovatele Matěje Mlynáře a lokace rodného města, v jehož ztemnělých ulicích a zákoutích hrdina pátrá po původcích zločinů. Inspirujícími místy jsou právě Panská ulice s jejími knihkupectvími či Štítného ulice s restaurací Černej pták, kterou literární hrdina navštěvuje.

Náměstí Míru:

Antonín Langer (1875–1955)

Jindřichohradecký obchodník Antonín Langer je autorem vzpomínek, které po mnoha letech vydal knižně jeho vnuk, divadelník a galerista Jiří Langer. První kniha vzpomínek, Rok v bývalém obchodě „U Langrů“, barvitě líčí každodenní dění v rodinném obchodě v Langrově domě čp. 139/I na náměstí. Druhá, nazvaná Štamgasti a další vzácní hosté, vzpomíná na staré jindřichohradecké hostince a dění kolem nich. Kniha Na špacír nás zavede na vycházky do okolí Jindřichova Hradce, které podnikali studenti, ale i vážení občané města. S další knihou, nazvanou Světoběžníci, se vydáme na cesty po Evropě konce 19. a první čtvrtiny 20. století a v poslední, pojmenované Jindřichohradecké sensace a události hodné paměti, se vrátíme zpět do Jindřichova Hradce, abychom se dozvěděli, jaké neobvyklé události v těch dobách hýbaly životem města.

Adam Michna z Otradovic (1600–1676)

Adam Michna z Otradovic je známý jako hudební skladatel, ale bývá označován i za největšího básníka barokní doby. Narodil se do vážené jindřichohradecké rodiny, studoval na jezuitském gymnáziu a v roce 1633 se stal varhaníkem a sbormistrem proboštského chrámu v Jindřichově Hradci. Tyto funkce vykonával téměř celý život. V roce 1673 založil Nadaci pro výchovu mladých hudebníků a odkázal jí také část svého jmění. Jeho nejproslulejší písňovou sbírkou je Loutna česká, nejznámější písní pak ukolébavka Chtíc, aby spal. Ta dodnes už neodmyslitelně patří k českým Vánocům. Nevíme to jistě, ale jako jeho rodný dům je označován dům čp. 142/I na Náměstí Míru, na jehož zdi je i pamětní deska.

Karel Havlíček Borovský (1821–1856)

Stejný dům je spojen i s další významnou literární osobností. Karel Havlíček Borovský, básník, novinář a politik, zakladatel české moderní žurnalistiky se narodil v Borové, ale během svého života pobýval a tvořil v Německém Brodě, Praze, Kutné Hoře či Brixenu. Právě cestou do nuceného exilu v Brixenu v prosinci roku 1851, na které ho doprovázel jindřichohradecký rodák, komisař František Dedera, Havlíček přenocoval v jindřichohradeckém hotelu U Zlaté husy na dnešním Náměstí Míru čp. 142/I. Traduje se, že jindřichohradečtí vlastenci, kteří se dozvěděli o jeho přenocování od Dederova otce, připravili Havlíčkovi ráno před odjezdem rozloučení. Svoji pouť do vyhnanství popsal Havlíček v Tyrolských elegiích (1852, knižně vyšly 1861).

Jan Muk (1901-1980)

Po absolvování jindřichohradeckého gymnázia studoval Jan Muk dějepis a zeměpis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1927 působil jako profesor na jindřichohradeckém gymnáziu. V roce 1934 se stal správcem jindřichohradeckého muzea. Výsledkem jeho historické práce je řada článků, pojednání a studií zaměřených na regionální dějiny. Tiskem vyšly např. jeho práce Jindřichův Hradec v životě a díle Bohuslava Balbína (1935), Adam Michna z Otradovic, básník a skladatel českého baroka (1941), Alois Landfras. Probuzenecký knihtiskař a jindřichohradecký starosta (1947). Profesor Muk rovněž pracoval v redakci časopisu Ohlas od Nežárky, spravoval městský archiv a vedl kroniku města a Sokola. Dům čp. 83/I na dnešním Náměstí Míru je jeho rodným domem.

Dobrovského ulice:

František Teplý (1867–1945)

Katolický kněz, archivář a autor historických publikací František Teplý se narodil v jihočeské vsi Marčovice. Nejprve vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a poté v klatovský seminář. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Až do roku 1909 působil jako farář na různých místech jižních Čech, ze zdravotních důvodů však musel tuto činnost ukončit. Přijal místo v jindřichohradeckém archivu, který vedl až do roku 1923. Je autorem několikadílných Dějin města Jindřichova Hradce (1927-1936). Žil a na svém historickém díle pracoval v domě čp. 3/I v Dobrovského ulici, sloužícím kdysi také jako vinopalna.

Balbínovo náměstí:

Bohuslav Balbín (1621–1688)

Bývalé sídlo jezuitského gymnázia čp. 19/I je spjato s osobností, která významně přispěla k zachování a rozvoji českého jazyka. Bohuslav Balbín se narodil v královéhradecké měšťanské rodině jako potomek rytířského rodu Balbínů z Vorličné. V osmnácti letech začal studovat filozofii v pražském Klementinu, později vystudoval teologii a působil jako pedagog na jezuitských školách. Léta 1655 – 1661 strávil pedagogickou a literární prací v jezuitské koleji v Jindřichově Hradci. Balbín psal zprvu latinské básně, ale postupně v jeho tvorbě nabyly převahy práce dějepisné. Protože byl velkým vlastencem a obhájcem české řeči, dostával se do sporu se svými nadřízenými a s cenzurou. Je mimo jiné autorem spisu Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého a díla Rozmanitosti z historie Království českého, v nichž zaznamenává i jednu z jindřichohradeckých pověstí vážící se ke kostelíku Sv. Jakuba.

Landfrasova tiskárna

Empírová budova na Balbínově náměstí je spojena s tiskařskou rodinou Landfrasů. Josef Landfras (1769-1840) po smrti knihtiskaře Hilgartnera roku 1795 koupil jeho jindřichohradeckou tiskárnu a roku 1797 založil vlastní tiskařský podnik, který v rukou rodiny fungoval až do roku 1942. Za působení Viléma Antonína Landfrase (1830-1902) byla tiskárna jako jedna z nejdéle a nejkvalitněji fungujících knihtiskáren v Čechách poctěna titulem „c. a k. dvorní knihtiskárna“. Posledním mužským potomkem, který stál v čele tiskárny a nakladatelství, byl Vilém Landfras, který firmu převzal v roce 1902. Po jeho smrti v roce 1931 se snažily chod podniku udržet jeho manželka a dcera, v roce 1942 však byla činnost tiskárny definitivně ukončena. Tiskárna sídlila v domě čp. 15/I na Balbínově náměstí, jak připomíná pamětní deska na jeho fasádě. Budovu nechal pro svou tiskárnu přestavět Alois Josef Landfras (1797-1875). Empírový vzhled, který se zachoval dodnes, dal budově její stavitel Josef Schaffer v roce 1827.

Karlov:

Landfrasova vila

Máte-li chuť na delší procházku, vydejte se Nežáreckou ulicí a uličkou Nové Stavení na Karlov, kde se potěšíte výhledem na zámek a také najdete další upomínku na slavnou tiskařskou rodinu Landfrasů. Stavbu rodinné vily v empírovém slohu na Karlově zahájil tiskař Alois Josef Landfras někdy mezi lety 1825 až 1935 pod vedením architekta Schaffera. Současně zde byla budována rozlehlá zahrada s terasami, altány a množstvím dalších zahradních prvků. Aloisův syn Vilém Antonín Landfras nechal v zahradě vybudovat kuželník, dále zde byl vystavěn divadelní pavilon, zahradní salónek, skleník, bazén a kašna. Zahrada sloužila jako místo společenských setkání a byla udržována v původní podobě s drobnými úpravami až do konce 19. století. Vilu se zahradou najdete na adrese Karlov čp. 151/IV.

Rudolfov:

Karel Čapek (1890–1938)

Naše poslední zastávka, výletní restaurace Rudolfov v Nežárecké ulici čp. 121/IV navržená architektem Josefem Zítkem, je spojena s pobytem bratří Čapků. Byla postavena na pokyn hraběte Evžena Karla Černína v letech 1862–1863 a stala se oblíbeným cílem vycházek do okolí Jindřichova Hradce. Po více než 120 letech fungování musela být v roce 1985 kvůli havarijnímu stavu uzavřena a hrozil jí úplný zánik. Díky velkému úsilí současného majitele byla realizována její rozsáhlá rekonstrukce a restaurace se na podzim roku 2023 znovu otevřela veřejnosti.

Karel Čapek sem zavítal v létě roku 1923 na návštěvu za bratrem Josefem, který zde trávil dovolenou s rodinou, a dopsal tu svůj román Krakatit. Významného spisovatele, autora povídek, románů, divadelních her, překladatele, literárního a divadelního kritika není třeba blíže představovat. Rodák z Malých Svatoňovic prožil velkou část svého života v Praze, kde i zemřel, ale k Jindřichovu Hradci si našel vztah už v mládí. Pocházela odsud Karlova první studentská láska a dlouholetá přítelkyně Libuše Solperová. Poprvé se setkali v nedalekých Lázních sv. Kateřiny u Počátek, ale stala se i jeho průvodkyní městem Jindřichův Hradec.

Čerpáno z:

MUK, Jan. Z historie některých hradeckých domů, 1970

BRABCOVÁ, Anna. Literární místopis Jindřichova Hradce, 1998